Chování příbuzných k člověku, který rozbil rodinu

Brácha odešel před rokem od rodiny kvůli mladší ženě (bez závazků samozřejmě). Dosud jsme se s tím nesmířili, s bratrem se bavíme, ale jen nuceně. Matka s ním přerušila kontakt, prý mu to nikdy neodpustí (nechal ženu samotnou se třemi malými dětmi). Jeho partnerku nebereme na vědomí, je to obyčejná zlatokopka. Naopak s jeho bývalkou máme pěkné vztahy, jsme v pravidelném kontaktu, pomáháme jí.
Bratr je hluchý, slepý, naše chování nám zazlívá. Pro nás je to ale zkrátka podraz největšího kalibru, ať je to příbuzný nebo ne. Máte to někdo taky tak?
Připadá mi, že výměna partnerek dnes probíhá jak na běžícím pásu a stává se standardem. Rodiče si potomka brání za každé situace. Ale je to v pořádku?