Re: V partnerství oba po vlastní ose - cesta ke štěstí?

Jinak já znám spoustu párů, kde se hodně jede "po vlastní ose" a stejně to funguje a naopak věc obvyklá v mé původní rodině - partneři pořád spolu a lezou si na nervy.
Já jsem byla zvyklá z rodina na to "pořád spolu" a chtěla jsem to taky tak, dost jsem tím partnery dusila a asi to byl i hlavní důvod, proč se se mnou rychle rozcházeli, protože jsem jim "netrpěla" ani kamarády. Máma mi vtloukala do hlavy, že pokud má vztah k něčemu být, musí se ti dva scházet denně.
Dneska jsem nejradši sama a od párového samotářství jsem přešla k samotářství prostému a uvědomila jsem si, že hodně toho, kde jsem vyžadovala přítomnost partnera bylo spíš tím, že jsem to neuměla dělat sama, přišlo mi to divné. U nás v rodině by ženská sama nešla sama třeba plavat, na kolo, na procházku, do kina, nejela by sama na výlet autem... Chlap jo, ženská ne. Tak na to jsem musela získat jiný náhled a je mi v tomhle podstatně líp. Ale naučila jsem se to prakticky až ve 40.

Další věc ve trávení času je ale to, komu zůstanou na krku děti, když jsou malé. To tu svobodu trávení času ovlivní zásadně.