Re: Jak se naučit mít ráda

Jak kdy. Docela to u mě kolísá. Jsou dny, kdy si připadám jako stoprocentní tragéd a lituju se a rochním v tom, jak jsem nepřitažlivá, hloupá a nic se mi nedaří, nadávám si, to se nesnesu. Jindy si připadám docela v pohodě, žádná krasavice, ale použitelná, schopná si v životě poradit, to se mám ráda. A pak jsou záblesky, kdy si přijdu boží a jedinečná a to se mám opravdu hodně ráda. Poslední dobou si čím dál víc uvědomuju, že když se zrovna nemám ráda, tak vlastně jen nesnáším svůj život v danou chvíli, ale nějak se dokážu obvinit, že já jediná za všechno špatné můžu.Čím jsem starší, tím víc vidím, že nejsem tak silnou hybnou silou, abych to všechno zvládla podělat sama. A že někdy se špatné věci prostě dějí tak nějak samy (pořád jen nesvítí sluníčko nikomu), často je to souhra víc okolností a činitelů a už chvíli to k průseru směřuje všemi směry. A být na sebe hodnější mě naučil můj muž, který se nikdy z ničeho neobviní, nikdy za nic nemůže a za všechno můžu já.