Re: Láska rodičů k dospělým dětem

Můj otec nebyl zrovna skvost a cnost. Nemůžu říct, že jsme spolu měli vztah, natož běžný. Spíš mě neměl kam reklamovat a já jeho taky ne :)
Byl cholerik, řvoun a alkoholik. Možná tím, že umřel najednou a první, v 55 letech, mě jeho smrt zasáhla silněji, než mamčina. Ale dostala jsem se z toho poměrně brzy.
Mamka byla nemocná "odjakživa" Posledních pár měsíců umřít chtěla, a když umřela, tak byla krásná- celá ta tvář vyjadřovala úlevu. Tam to bylo jinak, i když umřela ještě mladší, než taťka..byla to léta strachu, tušení a tušení hraničících s jistotou. Mě bolel víc její život- co vytrpěla, co nezažila, nedokázala, nemohla- než to, že umřela. A tady ta bolest se nemenší- jen přichází občas oproti době po mamčiné smrti, to jsem dlouhou dobu nemyslela vůbec na nic jiného.

Že si někdo přeje smrt druhého je pro mě nepochopitelné. Že třeba je jejich smrt nezasáhne chápu, ale vyložené přání smrti je mimo moje vnímání reality. To mám vyhrazeno tak max. pro vrahy.