Neviditelné děti

Dnes ráno jsem málem zemřela na infarkt. Jela jsem ráno do práce, bylo 7, čili ještě tak trošku šero, jedu cestou kterou znám jak svý boty, klasická silnice, po které jezdí trajfy, busy... Vprostřed pruh s keříky, tak 50 cm na výšku, okraje silnic lemují podélně zaparkovaná auta. Dneska mi před auto doslova skočil kluk, vylítl zpoza těch zaparkovanejch aut, přebíhal silnici, řekla bych tak 9-10 let. Přísahám, kdyby tam bylo kde zastavit, tak bych to odstavila a šla mu nabančit /to je příměr, nikdy bych cizí dítě neuhodila/. Všechno beru, děcko blbý, asi si chtělo zkrátit cestu, na přechod to bylo celých tak 100 m!!! každej jsme to takhle občas udělal. Co ale mne totálně zarazilo, ON NEBYL VIDĚT. (A to teda nejsem slepá, fakt Měl rifle, šedou bundu, normálně prostě splýval. Už jsem si toho všimla dřív, jak jsou lidi šíleně oblečený, nejsou vidět ani u přechodů, kde potencionálně chodce čekáš že... Ale kruci, u DĚCKA? Proč nemá něco pořádnýho na sobě, odrazky, na rukávech, batohu? Já na to myslím celej den a celej den je mi blbě, kdybych na to nedupla, tak ho mám na kapotě, úplně zle mi bylo Stačila jsem na něj jen pohrozit, ale mám obavy, že si toho snad ani nevšiml...