Re: Jak se vyrovnat s nepřijetím rodičů?

Z druhe strany: mam to naopak, citove plocha jsem podle me matky ja, ona tomu tedy rika, ze jsem prilis "logicka". Z meho pohledu je ona labilni, negativisticka, sebestredna, ma cernobile videni sveta, vyzaduje emocionalni podporu bez rozdilu, zda jde o banalitu nebo vazny problem, neustale se vraci k tomu, co se ji kdy v zivote zleho prihodilo. Pri konfliktu neumi ustat sve emoce a zahrne druheho kombinaci urazek, vycitek a citoveho vydirani. Zjednodusene receno stezuje si na vsechno, vsechny kritizuje a neustale neco resi. A ja mam cely svuj zivot na taliri, ze ji nerozumim, ze ji nepodporim, ze ji nepolituji, ze s ni nejsem v castejsim kontaktu a zkratka ze nejsem dobra dcera a az ji dam jednou za pravdu a zmenim se k obrazu jejimu, bude konecne stastna. A toto vsechno je pro me velice vycerpavajici, predstava, ze s ni musim neco resit, mi pusobi az fyzickou nechut a obcas pocituji i obrovsky vztek. Ale: ma me zrejme rada, i kdyz jeji vyjadrovani citu je dosti sverazne, je skvela babicka, chvali mou "vychovu" mych deti a az na vyjimky neopakuje nevyzadane rady do zivota. A protoze je bez partnera a pribuznych, holt ji budu mit na krku a az bude treba, postaram se.
Neznam tvou situaci, takze ji nejspis vyse popsane v opacnych rolich neodpovida a take u me matky je jeji chovani opravdu vyhrocene a je zrejme ovlivneno i nejakou zdravotni pricinou. (A ma obdobne problemy nejen se mnou, ale po nejake dobe temer s kazdym.) Jen jsem chtela asi slozite vysvetlit, ze od flegmatickeho introverta se vyjadreni caste emocialni podpory nejspise nedockas a on uprimne nechape, co furt resis. A tam, kde to chape a je empaticky, tak to nemusi umet dat pro tebe dostatecne najevo. Ale ma te rad, chce pomoci a je i treba sam nestastny, ze si nerozumite.
Pokud je to mezi vami tak, ze konflikt prichazi z tve strany, rozciluje te, ze matka nepovazuje za nutne neco resit, snaz se to nechat byt a treba si mysli sve. Prilisny a casty tlak muze vzbuzovat maximalne nechut. Jestlize si tva matka na neco stezuje, ty na ni reagujes a snazis se pomoci radou ci cimkoli jinym, pricemz je to ve vysledku na nic, zkus neradit, vypnout, rikat hm, hm, hm. Myslim si, ze prerusit kontakt, pokud se nejedna o extremni pripad, neni dobre, obtizne se muze hledat cesta zpet, nepises take, jaky vztah maji k tve matce tve deti a manzel. Mne osobne pomohl nejvice cas, jsem o neco starsi, skutecna akceptace toho, ze matcinu povahu nezmenim a ona si i nadale pojede po svem, dusledne prosazovani neutralnich konverzacnich temat, nereseni nasich rozdilnych postoju k otazkam globalniho oteplovani a vyhledavani pozitivnich zazitku, aby se aspon trochu vykompenzovaly ty neprijemne. No a obcas si zanadavam, obcas se polituji, ale uz nebrecim a beru to tak, ze kdyby matky nebylo, mela bych ten zivot moc jednoduchy :).