Jo, pokud toho asistenta nedostane a na soukrommé hlídání mít nebude, tak můžou zkusit postupný převod.
Ten můj právě taky nemluvil (jak jsem psala výš) + byl mamánkovský (nehlídatelný cizím člověkem, odmítal i třeba sednout si k babičce na klín...). Měla jsem šok z toho, jak tu školku bude dávat. Takže jsme to od tří let začali trénovat - vybrali jsme malou školku (cca 20 dětí, věkově smíšených), chodili jsme od jara spolu třeba na hodinku-dvě do školky - prostě místo na dětské hřiště třeba, tak do školky s dětma na zahradu, já jsem tam seděla na lavce a dívala se... To právě nemluvil v podstatě vůbec a s cizíma už tuplem ne. Ale jako rozuměl - takže když bylo "děti, napít", tak utíkal s ostatními...
Pak jsem ho tam třeba na hodinku nechala samotného a tak.
Stejně ten asistent asi bude cizí, myslím, že by bylo lepší, kdyby tam to dítě mělo někoho, kdo ho zná a koho on zná - pokud komunikuje třeba taky "zvukama" nebo "znakama"...
Chlapec od sousedky má fákt těžkou dysfázii (ale taky jen expresivní, tj. i teď v 8 letech mluví prabídně, ale rozumí bez potíží), ve školkovém věku nemluvil vůbec, šel do první třídy až teď v 8 letech, školku dával normální (učitelky to zvládaly), pak teda od pěti šel už do logopedické školky. Nemá tam v okolí nějakou logopedickou školku?
Asi těžko může počítat s tím, že takovéhle nemluvící dítě šoupne do školky od září na plnou docházku, takže stejně asi s tím nástupem do práce to nebude až tak horké, myslím...
Vybrala bych pořádně školku, zjistila u učitelek, jestli to nemluvící dítě zvládnou i bez asistenta a zvykala na to dítě postupně. Znakovat umí, když nemluví?