21.5.2015 11:05:41 Eecta
Re: Pořád pod tlakem
Ono je to asi všude stejné. Já jsem jeden čas čelila stupňovanému tlaku úplně ze všech stran, včetně stížností, keců, slz a výčitek, nevěděla jsem kudy kam - a tak jsem začala plánovat. Každý dostane kalendář s vyznačenými akcemi a podle toho se jede. Nějaké drobné odchylky v případě potřeby se řeší za pochodu.
My v podstatě jako základní rodina - manžel, já a děti - trávíme spolu tak 4 víkendy ročně. To chodíme na výstavy a kulturní akce - manželova zábava. Jinak každý víkend někam jezdíme. Dětem to nevadí, já si někdy připadám, že jen balím a vybaluju.
Všechny ostatní víkendy dělíme mezi moje rodiče, manžela rodiče, manžela babičku bydlící 30 km od nás a víkendy s kamarády.
Moji rodiče jsou snášenliví a dá se s nimi dohodnout cokoliv, mimo oslavy narozenin, které se slaví hromadně ještě s mým bratrem a jeho rodinou. Bratr pracuje na směny, takže se to přizpůsobuje jeho volnu. U našich máme velkou zahradu a snažíme se pomáhat, ale táta už je tam od jara do podzimu nastěhovaný na důchod, takže to pomalu ale jistě zvládá i sám.
Manžela babička je také v pohodě, ta je v podstatě ráda kdykoliv tam zajedeme, ale nijak nám nevyčítá, že jsme se dlouho nestavili. Navíc jí každé léto bereme na týden s sebou na dovolenou.
Manžela rodiče si dělají záznamy kdy jsme byli u nich a kdy u našich a jak dlouho. Tchán je taky už na důchod na chalupě, takže o pomáhání to není, jen o té účasti. Chalupu mají navíc strašně daleko, takže tam jezdíme méně - zato jezdíme jeden den v týdnu ke tchýni na večeři, bydlí pár km od nás.
Aby to vůbec šlo nějak skloubit a nezbláznit se, nekompromisně jsem nahnala moje rodiče a kamarády z mé strany na jednu hromadu a každé léto trávíme 3 týdny všichni dohromady s dětma a kolama a psama pod stanem. Je to natolik prostorné, že si nelezeme na nervy, moji kamarádi k nám jezdívali vždy, takže rodiče znají, moji rodiče jsou pro jejich děti jako babi a děda, hromady dětí se lépe zabaví, takže máme na sebe víc času - zatím všeobecná spokojenost.
Kamarádi z manžela strany dělíme na samorosty, ke kterým se musí zajet a přizpůsobit se jim, a na družné, kdy můžeme zorganizovat akci hromadnou. Třeba týden v létě na horách pro 40 lidí s dětma. Je to trochu blázinec, každé jaro trávím několik hodin nad vytištěnými maily s termíny od kamarádů kdo kdy kam jede a kdy má volno, abych nějak sestavila harmonogram roku. V podstatě už v únoru víme, kde budeme v září a podobně.
Možná by ti pomohlo, kdybys to trochu rozplánovala a každý věděl, s čím a kdy může počítat. Týden a víkend bez dětí trávit s přítelem, s dětma 2x za mámou a pak 1x za babičkou. Předešla bys slzám typu: ale já s tím počítala...
Odpovědět