Re: já řeším moc, on vůbec

Jo. To se lehko radi.
Ovsem kdyz je zenska doma na materske, ma maly prijem (=zadny prinos ke spolecnemu blahu, ze jo), muzskej ma sve odpracovane (=co by jeste chtela, dyk je celej den doma a co dela?)
Kdyz je muzskej z domova zvykly na takove rozdeleni prace, proste to nepochopi. A dalsi pru..r bude, az nastoupi do prace. To uz bude tak zabehle, ze to bude zabetonovane. Vysvetlovani nepomuze. Kdyz ma muzsky nastaveno, ze "nevidi", kdyby se prilepil a hrabal ke dverim hrabema, a jeste k tomu, ze to ani neni pocitano za neci praci, ze to v kazdem pripade neni jeho prace, a ze to za zadnou cenu ON resit nemusi, ona je prece doma... Tak mu to proste zadnym zpusobem nevysvetlis. Sileni, jeceni, hysterceni si bude vysvetlovat necim uplne jinym. Ze by 100x nic umorilo osla povazuje za pointu zabavnych fablu pro deti.
Tak co s tim?
Co ja vim. Terapeuti radi "promluvte si spolu". Ja to vidim tak, ze mluvit se da jen s nekym, kdo mluvit CHCE. Resit se da jen s nekym, kdo vidi neco k reseni, na cem ma podil, a resit CHCE. Kdo vidi problem v tom, ze zenska je furt nespokojena a furt jen jeci, nevidi zadneho duvodu k rozhovoru nebo reseni. Chyba je uplne jasne a ocividne na jeji strane. Teda z muzskeho pohledu.