Rišulko, večer jsem ti tady psala spoustu podobných postřehů jako ostatní, ale pak se náš junior pozvracel a pokračoval v tom celou noc, tak z toho sešlo. Tak znova a stručně:
1) Ani mnohé děti bez PAS často nevyjadřují svoje city, já jsem asi taky nikdy rodičům neřekla, že je mám ráda.
2) Tvůj syn neřekl, že tě nemá rád, jenom neřekl, že tě rád má, a to je velký rozdíl.
3) I děti bez PAS někdy říkají svým rodičům, že je nemají rády, zpravidla v reakci na nějaký nepříjemný požadavek.
4) Byla to odpověď na obecnou a nepřímou otázku. Neptali se ho, jestli tě má rád; ptali se, jak to máte doma, a on to nějak popsal. Je malý; to, co řekl, není přiměřeně výstižný a komplexní popis situace, jak ji vnímá. Prostě řekl, co ho zrovna napadlo.
5) Řekl to cizím lidem, odborníkům; moje děti by jim asi neřekly ani to, jsou nesdílné, stydlivé. A když už by se s někým takovým bavily, taky spíš o provozních věcech než o pocitech a vztazích.
6) Tvůj syn má PAS a další potíže; už to, že řekl "promiň", je skvělé
Jistě, že tě má rád. Možná trochu jinak, než jak si obvykle představujeme, ale má, a jsi pro něj nejdůležitějším člověkem na světě (přestože "má radši" babičku; taky mám babánka :)). Chápu, že tě to mrzí, že od něj marně čekáš nějakou citovou odezvu
. No a s tím křikem, to taky není až tak neobvyklé i u "standardních" dětí - že nedokážou přestat, dokud na ně někdo nahlas nehoukne. A pak to i člověka svádí, houknout rovnou, když ví, že normálně řečený požadavek se opakovaně mine účinkem
. Potřebuješ pozitivní zpětnou vazbu a on ti ji přímo nedá, tak je fajn, že si pro ni můžeš přijít sem
. Ale počkej, až se mu bude příští rok mnohem lépe dařit v nové škole, to tě jistě potěší a povzbudí