Re: Které rodiny jsou normální?

Bavím se o dětech 7-12 let.
Zdravení: zdravíme, učíme děti zdravit - když nepozdraví, tak dítě upozorním, že nepozdravilo a že to není slušné; včera přijela vzácná návštěva - všichni jsme si podali ruce při vítání i při loučení a i děti si ruce podaly - nejdřív se styděly, ale pak šly a zvládly to . Jako pruzení pobídnutí k pozdravu neberu ani já a naštěstí ani partner. Zdravení mi přijde stejně důležité jako prosím a děkuji.

Brambůrky k obědu stejně jako mňamky jako takové (oplatky...) projdou pouze v nouzovém režimu třeba někde na cestách, když není k ruce nic lepšího, vhodnějšího - tak tím žaludek tzv. zalepíme, ale není to norma a mustr pro denní použití.
I když, když to vezmu kol a kolem, tak si myslím, že třeba hranolky se běžně k obědu dávají a lidi se nad nimi nepozastavují a přitom myslím, že lepší než brambůrky moc nebudou

Při prázdninovém režimu děti běžně uklízejí, vaří, pomáhají s čím je potřeba a tím pádem i regulujeme jejich odchod spát. Samozřejmě teď chodí spát třeba před 23 hodinou když to k tomu je, když vidíme, že melou z posledního zavelíme odchod do postele a ony i když držkují, tak ví, že neustoupíme. Poslední, co potřebuji si otravovat večer s unavenými, přetaženými dětmi.

Musím říct, že v těchto věcech se vzácně opravdu shodujeme a nebo se domluvíme (vezmeme si čas na probrání toho či onoho, a pak dětem oznámíme naše stanovisko) a ani si neumím představit, že bych kolem takovýchto běžných věcí měla svádět denní dohadování