Re: Kdo může/umí diagnostikovat poruchu pozornosti u druhostupňového dítěte?

Slonisko, máš pravdu, je to hrozný, nechci to ani rozvádět.
Máš ale jednu even. možnost, jak na to nahlédnout, já jsem to taky s extrémně roztržitým synem dělala, ne sice v osmičce, ale ještě v pětce denně... Tu kontrolu jsme prováděli, byl to očistec, protože jsem to nedělala za něj, jen jsem "laskavě, ale pevně (uuuu)" vyžadovala detailní přípravu a kontrolu večer na něm. Na začátku byly dny, kdy to dokázalo spotřebovat i dvě hodiny a když šel spát, tak já jsem šla na okružní procházku kolem sídliště s kuřáckou přestávkou a mluvila s B.hem (), že tento kvest je pro mě příliš těžký, jestli by mi nemohl dát něco jiného.
Syn se to ale už za pět let (od první třídy do páté) naučil. Dneska umí mít věci v cajku, když chce.
Můžeš to event. brát, že to neděláš kvůli debilitě ve škole, ale pro něj, no.

Jinak ještě k těm poruchám: Moje děti jsou (alespoň tři první) všichni dysáci a poruchou pozornosti typu ADD, ale ne příliš silnou, je to psíš tak na hranici roztržitosti a ADD.
Mně, když mi bylo 30(!!) a měla jsem nějaké divné obtíže při hraní z listu, dohodil učitel na konzervatoři psychologa, který mi řekl, že mám ADD, středně silnou dyslexii a silnou dysgrafii a dyspraxii (dysgrafi jsem věděla, to se v mém dětsví díagnostikovalo jako "píše jak čuně, výkresy taky zpatlané). Problémy se zapomínáním v kombinaci s odtažitými rodiči a normalizačním školstvím mi v dětství udělaly něco na způsob OKP, tu neustálou úzkost, že něco nebudu mít a dostanu poznámku, si pořád pamatuju strašně živě, bylo to na zcvoknutí.
Čili jsem to pak se svými dětmi vždycky nějak řešila, dobrá zpráva je, že když jdou na gympl, tak tohle zaopomínací terorizování odpadne.

NA základkách to vesměs zavedou proto, že jsou děti, které ty věci nenosí schválně nebo z naprostého nezájmu. Pro tyhle děti, bohužel, ten sankční systém je jeví jako jediný použitelný nástroj, i když je na bíledni, že současně by se mělo pracovat i na motivaci.... atd...každopádně to, co zažívá tvůj syn, je důsledek "spravedlnosti", toho krásného "my se chováme ke všem stejně, všichni mají stejné šance".