Re: Kamarádka se dala k Jehovistům

Nemám SJ ráda, ale cítím potřebu se jich trochu zastat. Sestra mé výborné kamarádky je u jehovistů (i s rodinou) už cca 25 let. Neodstřihli se od rodiny, dobře si rozumí. A není to zas až taková výjimka. Čím víc se jim ovšem rodina a okolí urputně snaží celý vstup rozmluvit, tím je šance na odstřihnutí vyšší.

Taky jsem uvěřila v dospělém věku, nechala se pokřtít u evangelíků. S jednou kamarádkou jsem postupně přerušila styky, protože je to "zavilá" ateistka a když jsem půl roku setkání co setkání poslouchala řeči o tom, jak může inteligentní člověk jako já věřit tomu a tomu, připomínky upalování čarodějnic - což by mě nenapadlo popírat, ale její zjednodušené pojetí bylo takové hezké, jak vystřižené z komunistické agitační brožurky - a další... A fakt jsem na to téma nijak nezačínala já, naopak jsem se tomu snažila vyhýbat, co to šlo Jenže ona si vzala za úkol vysvětlit mi mou pomýlenost, kdyby si přitom měla pant umlít.

Takový ten "svatý zápal" a "obracecí aktivity" z jejich strany je třeba připsat i čerstvosti celého toho vstupu - podobně nepříjemně aktivní a hluchá ke všemu bývá valná část čerstvých konvertitů, vstoupivších kamkoliv. Na druhou stranu je fakt, že SJ v tom mají dost propracovaný systém a časem se neuklidňují tak zřetelně jako jiní.

S tím slavením Vánoc... Jo, připadá mi to ujeté, ale na druhou stranu, naši ortodoxní židé, muslimové, hinduisti nebo třeba pohané je taky neslaví a zkusila bys třeba ty židy litovat?

(A co se týká těch transfúzí, vadí mi to v principu fest, ale asi to není akutní problém, a dá se s tím dnes už celkem dost dělat v mnoha případech... Nechala bych to trochu uležet.)