Re: pam pelo, já s tebou většinově souhlasím

Před chvílí jsem si přinesla lednovou Meduňku zaměřenou právě na tuto nemoc...je tam docela shoda těch oslovených odborníků v tom, že krom jiných vlivů (stres, životospráva + pohyb tam samozřejmě taky patří, virové onemocnění...) to může být (je?) i onemocnění autoimunity.

Laicky, protože tady se fakt neorientuju, bych řekla, že pokud lze vyléčit jiná autoimunitní onemocnění (s tím jsem se setkala)...pak by možná bylo možné zlepšit i toto? Určitě je důležité, zda nějaké funkční buňky v orgánu zůstaly.
Píše se, že protilátky působí chronickou destrukci pankr. betabuněk...podobné se děje např. se štítnou žlázou a při jiných autoimunitních nemocích, kdy imunitní systém napadá svůj organismus.

Ale já bych to prostě zkusila...co za to člověk dá?
Maximálně to nebude fungovat.
Měla jsem autoimunitní onemocnění ŠŽ s plnou kompenzací, kdy dr. vyřkla ortel, ať se s tím prostě smířím, že už ani žádnou ŠŽ nemám, je zničená.
Později, když jsem se vyléčila, stejná dr. aniž by se podivila a zeptala se jak, jen stručně pronesla: "NO, to se někdy stává, že se to "samo" spraví".

Samo to ale nebylo...snažím se tedy dál nevzdávat se předem s tím, že jsem nemocná a prostě nemocná zůstanu. Třeba jednou jo....kdo ví.
Ale pokud budu chtít, moci, mít sílu a vědět jak, budu aktivně zasahovat všestranně do udržování a nápravy svého zdraví - vždyť pro mne je moje tělo se vším všudy to nejcennější, co vlastním.
Nechci péči o něj nechat pouze na okolí a na cizích lidech. Chápu, že to tak nemají všichni. Já chci mít zodpovědnost za sebe ve svých rukou...taky kdo by měl mít moje tělo raději než já ?

Změnit určitý postoj třeba právě k vyčerpávajícímu zaměstnání - na to není ani potřeba ani žádný dlouhý proces, to se může stát v jedné vteřině...a ihned pak se mohou dít různé neočekávané pozitivní věci uvnitř těla.
Však jsme systém...mysl a psychika není oddělena od fyzického těla .