Znáte někoho, kdo odešel z dobře placené práce do horší a byl spokojený?

Pořád se v tom plácám, předloni jsem dala v práci výpověď a šla pracovat jako osvč z důvodu velmi náročného časového vytížení. V obou případech stejná firma, téměř nikdy neutuchající psychický nátlak (v noci se věčně budím nebo nespím a přemýšlím nad prací). Dost jsem tenkrát trpěla tím, že svoje děti vidím minimálně, jsem dost pro rodinně založený člověk. Manžel v tu dobu jezdil domů jen na víkendy, tak jsem se ze všeho mohla zbláznit a přešla jsem na osvč úvazek s vidinou více času stráveného se svojí rodinou. No, od loňska manžel změnil práci, domů jezdí každý den, já jsem bohužel pořád ve stejném časovém presu. Jinak mi loni ještě byla diagnostikován komplikovaný typ cukrovky, dle lékařky nemoc způsobená stresem.
Ovšem, pokud bych práci změnila, dost bychom spadli finančně, což mně by ani nevadilo, abych byla upřímná, tak mě ty peníze ani netěší. Pořád mám pocit, že se s manželem jen za něčím honíme a život nám proplouvá mezi prsty. Bydlení máme moc pěkné, samo že by se pořád dalo vymýšlet, ale to už fakt byly kraviny k životu nepotřebné typu přístavba společenské místnosti na kulečník atd. Hypo nám končí příští rok.
Znáte někoho, kdo radikálně změnil práci a byl resp. je spokojený? Dneska bych měla jít pracovat a nejsem schopná se přemluvit, od rána jsem nevrlá a protivná na široké okolí. (U mě ta potřeba zabezpečit rodinu asi pramení z dětství, od 13 let, co jsem si pro sebe nekoupila, tak jsem neměla, na brigády jsem chodila na babiččinu občanku a prostě mám hrůzu z toho, že by toto měly prožívat moje děti).