Re: Už zase nežeru

Tragiko,

ano, ale jak už jsem říkala, prostá nespokojenost s tím, že mám 5 - 10 kilo navíc, která povede k tomu, že si řeknu, že se jich zbavím tím, že mírně upravím jídelníček, začnu chodit na delší procházky nebo jezdit víc na kole, a hned se do toho pustím, budu se radovat z každýho úspěchu a nezhroutím se z toho, že se mi to nepodaří do týdne, je něco úplně jinýho než když z toho upadnu do deprese a začnu uvažovat stylem "to je příšerný, nemám se ráda, je mi ze sebe na zvracení, když to nezvládnu, tak nestojím za nic a přijdu o partnera"?

Tvůj přístup by byl zcela na místě v případě č. 1, ale tady máš co do činění s případem č. 2, a obávám se, že když člověku, kterej má našlápnuto k anorexii a hubne stylem, že jí jedno srdíčko salátu denně a má pocit, že na tom zhubnutí závisí celá jeho budoucnost, tím, že mu potvrdíš, že je fakt tlustej a že je to jedno srdíčko v pořádku, a že Ty by ses v jeho situaci taky cítila hrozně, prokazuješ spíš medvědí službu.