Střední škola pro mladšího sourozence

Zase jednou přemýšlím, tak prosím o pohled z venku, případně o vlastní zkušenosti (velmi vítány). Starší dítě máme v prváku na osmiletém „prestižním“ gymnáziu, kam toužilo jít, dobrovolně se učilo na přijímačky. Ze školy je nadšené, škola ho baví, konečně se zbavilo té „blbé“ základky, super spolužáci atd. atd. Vztahy s učiteli velmi přátelské celkově a kromě toho je nejlepší ve třídě, tak nějak není co řešit.
Druhé dítě je také velmi chytré, tak nějak všeobecně – vyrovnaně ve všech oborech. Na základce se totálně nudí, ale na rozdíl od starší, to řeší tím, že se začíná flákat, ze školy chce pryč, někam kde bude co dělat.
Logisticky by se hodilo, aby šlo na stejnou školu – ráno společný odvoz, občas spolu zpátky. Zaměření školy také ok, tím, že je takový všeobecné rozvinutý. Ale dítě je už teď vytočené ze základy, jak ho pořád srovnávají se starší, učitelé se ho na ní pořád ptají a tak má strach, že to bude pokračovat i na střední. Na této střední se bude muset učit, učí se i starší. Není typ, co se učí, je typ, co mu jde všechno samo. Mají náročný sport, příští rok 5x týdně trénink, návrat domů v půl deváté, tedy učení až tak od devíti. Směřovali byste ho na stejnou školu nebo raději na jinou?