Re: Úraz dcery a chování tatínka

chápu zakladatelčino rozčílení, ale na druhou stranu se musím aspoň trochu zastat otce...
že nevolal hned bych pochopila, ale teda zavolala bych v tu chvíli, kdy by odlétal vrtulník... že si dítě fotil... hele, dovedu si představit, že je v šoku a ze strachu, jak bude matka reagovat raději vše fotí... no, měl tam druhé dítko, asi bych se spíš věnovala jemu, ale jak jsem psala... šok.... jsetli si to pamatuji dobře, tak dítěti je 12... v tu chvíli už se v něm pere to dětské "chci maminku" a pubertální "ježiš mami neplaš"

mě vezla rychlá do nemocnice.. našim jsme to dali vědět, až když jsem jela a řekla bývalému, ať našim zavolá, že jedu do Motola a že dám vědět, až něco budu vědět. kromě toho, že mi bylo blbě a boleli mě neskutečně záda, jsme nic jinýho nevěděli... znáš naše, jak by vyšilovali, kdybych jim dala vědět, že jdu k záchranářům.. volali by co 10 min "tak cooo" - takhle to teda řešil ex.. a pak i já, když už jsem teda měla po vyšetření.
na druhous tranu - když jsem jela se synem v 6 týdnech do špitálu, tak jsem dala manželovi vědět, že jedeme do nemocnice a že budu informovat... přijel jak to šlo. Oba to máme nastaveno tak, že nevyšilovat, až se dítě uzdraví/dostane do péče lékařů, můžeme se teprve zhroutit

takže měl volat dřív, fotky neřeším, spíš naopak - já bych byla zvědavá, co se s dítětem dělo, takže proč ne... neměla bych mu to tak za zlé... spíš bych řekla, že pro příště - volat dřív...