Re: Úraz dcery a chování tatínka

Kat,

moje dítě bylo v té době taky předškolák.

To, že v té chvíli volíš podle situace, je jasné - i u nás to bylo tak, že jsem v nemocnici s dítkem byla já, protože jsem OSVČ a můžu si to spíš dovolit, dítě nebylo v šoku, nemělo bolesti atd., ale

- musela jsem dodělat rozdělanou práci, protože klientovi (právem) je houby do toho, že já mám nemocný dítě, a nešlo o život
- považovala jsem to za dost velkej nadstandard a luxus, že si to můžu dovolit časově (v nemocnici jsem byla takto "naložená" u dítěte jediná - byly tam děti - pravda o dost větší - třeba z dost velký dálky, a naprosto chápu, že jejich rodiče si nemohli dovolit strávit tam s nima celou dobu).
- nešlo o operaci

Ale všimni si, že píšeš, že TY bys nebyla v klidu - je to pochopitelný, ale je to hodně o TOBĚ, ne o tom dítěti. Věřím, že spousta otců to takto dramaticky neprožívá, a nemusí to vůbec znamenat, že by byli špatní, naopak někdy to může být ku prospěchu věci, protože to možná přispěje k tomu, že i dítě to bere trochu "sportovnějc".

Lepím to na Tebe, ale myslím to obecně - tady aby se člověk skoro cítil jak krkavčí matka, pokud okamžitě vším nepraští a nenaběhne do špitálu, kde se pak od dítěte ve dne v noci nehne....