Praktická starost o seniory - dělíte se o ni?

Jde mi o péči o seniory, kteří hygienu zvládají, zvládají fungovat doma ve své domácnosti sami, zvládají se postarat o jídlo, nákupy a takový běžný úklid.
Všechno vypadá skvěle. Ale - přestávají zvládat starost o takové věci jako placení služeb /telefon, nájem/, obstarávání účtu /nezvládají ho a pak ho ze strachu ani nechtějí, tudíž mají tendenci doma sušit veškerý úspory pod matrací/, nezvládají odolávat tlaku podomních prodejců, nezvládají takový ten větší úklid, kdy je třeba víc než něco ošudlat hadrem apod.
Já to celkem chápu a rozumím tomu a je mi jasný, že pomoc potřebují. Akorát my se sami s manželem takhle staráme o tchýni, protože druhý syn prý na to nemá čas a manželovi by nedalo svědomí ji v tom vykoupat, protože dobře by to nedopadlo.
Jenže nevím, jak se to stalo, ale najednou se do podobného stavu dostali naši a nezvládají tohle všechno, ačkoli se starají ještě o babi. No a sourozenci taky nemají čas.
A mně těch povinností připadá hodně - najednou. Ono to není udělat 1x za měsíc platbu, ale prakticky je třeba tam min. jednou či dvakrát týdně zajít osobně a vlastně mezi řečí člověk teprve zjistí, co hoří.
Je toho moc.
Jsou tohle normální situace a nebo to není až tak zcela běžný? Jaké máte vy zkušenosti?