Úbytek mentálních schopností u seniorů

Já se omlouvám, že vás tady zahlcuju těmito tématy. Ale že se s tím stále potýkám a řešení nevidím, tak mě to znervozňuje - já prostě potřebuju vidět nějaký plán, co by kdyby - a to nemám.
Navíc v okolí jsou buď senioři, co prostě zemřou, aniž by se to řešilo, nebo si je rodina vezme k sobě a pak spoustu věcí neřeší, protože není třeba a nebo jsou prostě umístění v ústavu.
Řešili jsme včera - tchýně celá na nervy a nešťastná volala, že má rozbitou pračku, neždíme. Dnes tam měl manžel jet, ale když jsem ji včera slyšela, tak jsem mu řekla, ať tam teda jede hned - aby měla klid.
No neždíme /pračka/, protože nějak omylem vypnula ždímání. Nechce se mi ji podezírat, že to udělala schválně, spíš si myslím, že něco zmáčkla a neuvědomila si a vypnula si ždímání - ona ani nevěděla, že to lze. Takže prostě omyl. Ale to se mi manžel svěřil, že stále řeší cosi - asi dostane se do stresu a zapomene, jak si přečíst zprávu v mobilu, zapomene, jak si pustit rádio, tak tam pořád mačká až to celý roztento, to samý televize /ne že by vůbec nevěděla, ale třeba přemáčkne a už mačká jak zběsilá a je to v čudu.
Hledala jsem na netu o tý demenci - a asi to tak bude. Já bych chtěla to nějak zastavit, zpomalit - kdyby to šlo, píšou, že snad i šlo, lékama, ale přece kruci nemůžu zavolat její lékařce a říct - tchýně má možná počátek demence, tak se na to zaměřte. A vzhledem k tomu, co jsem četla, tak u tohoto vyšetření musí pacient spolupracovat, tudíž musí chtít. Nevíte někdo, jestli existuje nějaký specialista? Přece pokud by to měl dělat obvoďák, tak by to měl dělat nějak preventivně - ale jak? Když ten člověk neřekne, že má problém, tak jak on to odhalí? A můžu to vůbec ten obvoďák zjistit jen tak tzv. nenápadně?
Prosím nemá někdo zkušenosti s diagnostikou, péčí o ty seniory, jak jim pomoci, aby mohli být ve svém prostředí a zas aby se ti pečující nepotento z toho všeho. co usnadní, co je nebezpečný pro ty lidi.
Já místo abych byla víc v klidu, tak jsem čím dál víc na nervy, protože opravdu platí, že člověk nevědomý je šťastný - a co víc mi manžel řekne, tím víc mě to stresuje. U naší babi to bylo taky tzv. najednou - pořád si naši mysleli, že dobrý, až se jí najednou docházka obědů nedozvonila a ono se po odvozu do nemocnice zjistilo, že snad týden nejedla a možná ani nepila - a bylo.
Manžel mi řekl, že mamince nemůže ani naznačit, že by měla tento problém, protože ona se rozbrečí a bude volat manželově bratrovi a tam řeknou - ale jděte babi, to je blbost. Ale oni to nevidí, nestarají se, max. jednou za měsíc na dvě hodiny si ji vezmou na odpoledne, jinak nic. Ale mezi manželem a jeho bratrem jsou vztahy na bodu nula, ještě horší než mezi cizími, takže manžel nechce vyprovokovat žádný konflikt. Je pravda, že já bych s nimi byla hned hotová, ale on je jiný, on ne.