Re: úbytek mentálních schopností u seniorů

Ne, nechce - prý nepotřebuje. Já taky netušila, že je to až takový - že jsem začala na manžela tlačit, aby začal tu situaci kolem dojíždění k ní řešit, že ho to příliš zatěžuje, tak o tom víc začal mluvit. Ona na první pohled vypadal jako vitální seniorka - o tom žádná. Ale tohle je něco jinýho než přejít zahradu tam a zpátky, říct, že by nutně chtěla plít a my ji nenecháme, popovídat, jaký je počasí - tohle vidí okolí. My vidíme něco jinýho. Manžel třeba viděl, co se stalo, když si naše babi špatně nadávkovala léky a zafixovala si špatný dávkování, takže koupil ten týdenní dávkovač a kontroluje jí ho. Naučil maminku, aby měla léky neustále na jednom místě na stole a už vidí, jestli něco přibylo nebo ubylo, kontroluje dávkování a to nadávkování do týdenního dávkovače.
Ony to jsou takový "blbosti" - teďka. Třeba pečovatelka by taky nezvládla naladit rozladěnou televizi, tam by nepomohla. Ona by potřebovala společnost, kterou ovšem nechce a odmítá. Manžela má jako kamarádku, kterou nemá - a to je taky neudržitelný. Manžel mi říká, že když o tom mluvím, nemůže spát, protože si to uvědomuje, takže lepší je pro něj tam zajet a nepřemýšlet o tom a doufat, že se nic nestane.
Asi to bude spíš můj problém - já potřebuju vidět nějaký plán - a ten není. Kdyby aspoň kvůli tomu byla v lékařské péči - že bych viděla, že se to řeší, aspoň třeba trochu.Ale to nepadá v úvahu.