Re: Život bez auta

Nechtěla bych být bez auta.
Mám auto až jako dospělá a ze začátku mi přišlo jako neuvěřitelný luxus. S rodiči jsme auto neměli, naši měli pocit, že by nám k ničemu nebylo a hlavně, že si ho nemůžeme dovolit. Zpětně mi to přijde jako šílenství, protože jsme každý víkend dojížděli z města pracovat do taťkova rodiště na pole a do vinohradu. Vstávali jsme v 5, abychom se tam kombinací vlaku a jediného busu za dopoledne dostali. Dodnes si pamatuju, jak jsme se rozespalá klapala zimou na nádraží a nesnášela těch 50 minut, něž přijel bus.
Přitom je to jen 30 km Z mého pohledu by se nám to auto už jen kvůli tomuhle vyplatilo.

Nehledě na mamku, která denně celý život dojížděla do práce, měla 8 hodinovou pracovné dobu, ale s dojížděním do dalo 11 hodin, protože autobusů jelo málo. Autem je to cesta na 25 minut.