Jsme velká rodina a auto nemáme. Nikdy jsem ho nechtěla z ekologických důvodů
Myslím, že je to o zvyku.
Nákupy tahá většinou manžel, protože jsou to fakt velké a těžké věci, a stavuje se téměř denně cestou z práce. iTesco ani nic jiného u nás nejezdí.
Bydlíme za městem, jsme závislí na MHD, všichni známe jízdní řád zpaměti
, v pracovních dnech jezdí co 20 min. O víkendu a o prázdninách jezdí nejdříve po 40 min, což jsme se naučili brát s humorem, občas se projdeme pěšky, asi tak půl hodiny k tramvajím a obchodům. IDOS je už členem rodiny
Pokud nedopatřením chybí třeba sůl, znamená to akci na hodinu, a stihnout nakoupit, aby neujel bus
Já jsem v práci do půl hodiny, manžel max. do 45 min., děti na základce do 20 min, děti na SŠ ale až za hodinu - nestěžují si, cestou si čtou, učí se, dřímají. Do ZUŠ jezdí rovnou ze školy, někde si tam když tak čtou, domlouváme si hodiny podle jejich rozvrhu.
Přiznávám, že ohledně dovolené mi auto schází, je opravdu spoustu míst, kam se člověk prostě bez auta nedopraví, tedy s dětmi - na pěší tůry po nocích si s dětma fakt netroufám. Na omezený počet věcí na výlet si člověk taky zvykne, jedny boty a jedny kalhoty
Při hledání ubytování se vždy ptáme, jaké je k dispozici vybavení - nádobí, ručníky, povlečení ..., jak je daleko od vlaku, kde je nejbližší obchod. Cestou musí být možnost doplnit pitnou vodu, popř. dokoupit jídlo. S kočáry (dvojčata) bylo plánování cest práce na několik dní. Kupování místenek, aby bylo 6-8 míst vedle sebe je vysoce adrenalinová záležitost
Máme ale spoustu milých zážitků, závody s časem, spoustu zapomenutých věcí ve vlaku, v autobusech, jestli stihneme přestoupit, dvě z našich dětí to pojaly vyloženě jako koníček,dohady, jestli je možné přestoupit za minutu
Zařízení domu si necháváme přivézt, tedy ne taxíkem, ale většina obchodů má nějakou dopravu, v řádu stokorun. Z porodnice vždy taxíkem
Museli jsme si taky k sobě vzít mého otce, protože ježdění za ním znamenalo dvě až tři hodiny tam, a pak zase zpět. Problém jsou jeho doktoři, to musíme domlouvat někoho známého na odvoz, obvoďáka máme naštěstí poblíž.
Vzhledem k tomu, že manžel stejně nemůže řídit ze zdrav. důvodů, tak po autu nijak netoužíme