Re: Jak probíhá norský soud

Dokazování v trestním řízení se řídí jinými pravidly a jinými požadavky na důkazy než v případě civilního řízení. To platí i v ČR, i kdekoliv jinde. Důkazy tedy sice nestačily v tr.procesu, ale v civilním už ano. Obdobně znám případ z jednoho OSPOD Brno- venkov, kdy policie sice odložila podezření ze zneužívání dítěte, ovšem civilní soud rodiči zakázal jakýkoliv kontakt s dítětem s tím, že zneužívání se stalo. To stejné v tomto případě.
Soudy vychází z toho, že děti byly sexuálně zneužívané otcem (okresní soud se v prvním řízení vyjádřil, že i matkou, ale krajský pak neshledal důkazy dostačující), zanedbávány a vystaveny násilí (nesexuální povahy) pak oběma rodiči. K tomuto názoru po dokazování postupně došla v prvním řízení krajská komise, okresní soud, krajský soud a Evropský soud pro lidská práva, která věc posoudil v roce 2014- advokátka tam stížnost předložila po vyčerpání všech norských opravných prostředků, jak jí předepisují pravidla.
V nynějším 2. řízení se pak vychází z toho, že samotné činy byly dokázány a hodnotí se současný stav.

Pokud jdu se o kontakty, tak bratři se vídají (bohužel jen jednou za tři týdny) a jsou v kontaktu. Pěstouni i sociálka se před soudem shodovali, že se děti vzájemně mají rády, je potřeba vzájemné kontakty dále podporovat. Vzájemné kontakty dětí a hrozba oslabení vztahu byl i jedním z argumentů okresního soudu v 2. řízení, proč nepodpořit adopci Denise.

Pokud jde o kontakty dětí s rodiči, problém je v tom, že zvláště Denis je odmítá. V původní rodině žil až do šesti let, proto si pamatuje některé konkrétní události. Kdykoliv je různými institucemi dotázán, zda chce rodiče vidět, tak to odmítá. Stěžoval si dokonce, že ho Torill (policistka), ani sociálka neposlouchají a pořád se jej na to ptají. BUP (dětská psychiatrie) se u soudu také vyjadřovala. Během sezení na BUP se při zmínce o schůzkách Denis například rozpovídal o různých traumatických událostech, jichž byl svědkem (násilí vůči němu, násilí mezi rodiči). Psychiatrie je proti kontaktu s rodiči, protože chlapci hrozí retraumatizace. Ve svých vyjádřeních je konzistentní. Soud pak sledoval i to, zda jeho výpovědi jsou věrohodné a vyjadřoval se i k neverbální komunikaci atd. (i proto potřebovali video např. z výslechu na policii).

Jak říkám, je to zcela bezpředmětné, co tady budu tvrdit já, protože to všichni obrátí tak, že já lžu. Vy byste ani rozsudky číst nechtěla, což je podle mého dobře. Proč ale apriori nevěříte řadě soudů a kontrolních institucí, které se už případem zabývaly?Může dojít k justičnímu omylu, ale to nemohou posoudit lidé, kteří mají jen kusé informace od nějakého Petičního výboru a celou pravdu neznají.