Re: Kamarádka ma rakovinu

Podle mě hodně lidí to obvyklé- musíš být silný, to dáš, musíš mít pevnou vůli apod. dost štve.
Mít rakovinu je prostě na hovno, tak je třeba k tomu přistupovat.
Spousta lidí se snaží povzbudit, ale s někým je třeba i sdílet tu mizérii.
Já jsem silná osoba, takže mi nedělá problém si s tím postiženým poplakat a zanadávat. Stejně tak mi nedělá problém si z toho dělat černý humor ( pozor, ale všechno řídí ten nemocný )
Stejně tak jsem s kamarádkou poskakovala radostí po chodbě, když se vrátila do práce.

vypadá to samozřejmě, ale spousta lidí se snad bojí, že ta nemoc na ně nějak skočí, či nad ní musí posvátně stít a raději o ní nemluvit. Ti lidi jsou s tím pak sami.

Dám příklad. Kamarádka chodila na ozařování krku, začala- mě to tak bolí, já tam nechci už chodit...a skoro každý na ni. Neblbni, to vydržíš, to tě nesmí ani napadnout. Konec hovoru.
Já to s ní řešila jako technický prblém, co je nejhorší, jestli bych jí mohla nějak pomoct. A jí stačilo už jen to, že někdo to bere tak, že tohle by taky nechtěl, je to příšerný apod.
Jezdila dál a pak se výlečila.

Jestli nějakou větu nesnáším, tak to je ta- když opravdu budeš chtít a nebudeš chtít své blízké opustit, tak ji porazíš.
Protože ona zní asi tak, že ti, co jí podlehli se dost nesnažili a neměli dost rádi své blízké.