Tragiko,
drogy a alkohol jsou extrémy, ale v tomto případě to myslím není tak nemístné, protože ta sestra sice není feťačka ani alkoholička, ale jestli tomu dobře rozumím, se několik let (?) nestará o vlastní děti, které hodila na krk rodičům, a "propadla se do země".
Takže pokud má problémy, jsou minimálně zčásti způsobeny jejím totálně nezodpovědným chováním (omluvitelným snad jen nějakou duševní chorobou). Dlouhodobě na ně doplácejí nejen ti prarodiče (komplet starost o děti není žádná sranda, oni už mají splněno a nárok na svůj klid, starat by se měla primárně ta sestra a otec těch dětí), ale i ty děti, na které se máma vykašlala.
Takže chceš říct, že i takovému člověku (kterému už je pomáháno docela dost a on na to reaguje tím, že si jede tvrdě po své koleji) je třeba bez řečí pomoct a partnerovi do toho nic není?
Ty říkáš, že "nechceš prodat rodině střechu nad hlavou, ani připravit manžela o celoživotní úspory". To chápu, ale má to tak taky manžel zakladatelky? Naznačovala, že už v minulosti byl schopen kvůli pomoci sestře sám sebe málem zničit. To asi není úplně rozumný přístup.
A jako Ty bereš jako samozřejmé, že nechceš prodat tu střechu atd., a že máš dost rozumu, abys nezašla příliš daleko, a dotklo by se Tě, kdybych předpokládala, že bys to nedokázala, tak mě by se zase dotklo, kdyby sis myslela, že kdyby za mnou přišel manžel, že je nutné pomoct jeho sestře, že bych řekla kategoricky NE
. Jako Ty víš, že bys to nepřehnala, tak já vím, že bych se snažila v maximální možné a únosné míře vyhovět.
Pravděpodobně bychom to spolu probrali jak co do toho, JAKOU pomoc poskytnout, tak do toho, jakou pomoc si můžeme DOVOLIT poskytnout, aby nás to samotné nepoložilo. Přijde mi naprosto NEMYSLITELNÉ, aby tento rozhovor neproběhl a kdokoli z nás v tomhle smyslu postupoval dlouhodoběji na vlastní pěst s tím, že tomu druhému do toho nic není.