Jak se nezhroutit z odchodu od zaměstnavatele po 21 letech práce?

budu muset na vlastni zadost odejit od "zamestnavatele", ty uvozovky jsou proto, ze jsme tam vsichni OSVČ (jinak to nejde), plati mi tam cim dal mene, uz je to neudrzitelne....po dva roky, kdy mam nizsi vyplatu, jsem doufala, ze se to zmeni, ale bude to jen horsi.....muj nejoblibenejsi kolega uz odesel ze stejneho duvodu pred rokem....duvodem snizovani vyplat je tlak konkurence, nizsi prijmy zamestnavatele atd.

posledni leta jsem pracovala z domova, ale byla jsem porad na telefonu a mailu, kdyz mne potrebovali, coz bylo casto - a parkrat v tydnu jsem se tam stavovala pro praci, jinak jsem pracovala sama

neumim si predstavit, ze tam po tolika letech nebudu patrit...je to skoro cely muj dospely zivot, teprve druhy muj zamestnavatel, predtim jsem pracovala jinde 6 let

kdyz si predstavim, jak to tam jdu rict a loucit se s kolegy a odevzdavat knihy a pocitace, tak se mi dela fyzicky spatne...ja jsem s tim zamestnavatelem srostla, mam doma vsude jeho hrnicky, co jsme dostavali k Vanocum, a taky doma u kompu sedim na zidli, co tam vyradili, hlavne veskere vzpominky na mladi mam spojene s kancelari (jsme celou tu dobu v jedne budove, na stejnem patre)

prozil jste to nekdo?
(jsem OSVC a budu pak delat sama na sebe, snad se nejak chytnu, to neresim, prace je dost)