Re: Jak k tomu celému přistoupit - otcova nemoc

Vysvětlila bych otci i sourozencům, že nechávám volné pole k tomu, aby se každý rozhodl za sebe a vnitřně odstoupila stranou.
Tvůj muž má pravdu, a strach o tebe .
Myslím, že strašně důležitý je vždycky náš vnitřní postoj, až budeš opravdu smířená s tím, že někdy člověk za druhé rozhodovat nemůže a ani NECHCE a že fakt nechceš být zodpovědná za rozhodnutí otce...zmizí tyhle strašné pocity...a vlastně i tahle situace.
V určité pasti je táta, ne ty...ty ses jakoby sama zavřela, ale můžeš z ní vlastně během chvilinky vyjít ven...
A je někdy hrozně těžké se stáhnout a nechat věci se dít, když se jedná o lidi, které milujeme.
Protože stejně člověk dopředu neví, co je dobře a co ne...jestli je pro tohohle člověka dobrá tahle léčba, nebo tamta, nebo dokonce neléčba....
Je blbé být v pozici nemocného a stejně těžké být v pozici milujícího příbuzného toho pacienta a nesmět nijak "zasahovat".