Děkuji vám všem za podporu! Moc dobře po těle mi není, dnes mi práce moc od ruky nešla a vypila jsem dost kávy a snědla sušenek... Jen své staniční jsem si mohla krátce postěžovat a mladá kolegyně mi.Na chodbě mi řekla, že měla chuť udělat to samé. Mám obavu, jak to bude dál.
Konflikt vznikl proto, že zbytek týdne zastupuji, šéf jede na takovou tradiční vzdělávací akci s kulturním doprovodem, každoročně se tam těší na kolegy ze svého druhého oboru. Jenže také je na delší stáži jedna kolegyně a druhá zítra jede také na povinné školení. Za tuto kolegyni, která chodí jen na tři dny v týdnu, dělám jaksi nepsaně její práci, kdykoliv není v práci. Protože na zítra se mi podařilo objednat už před půl rokem děti k zubaři, požádala jsem kolegu o to, aby za mě zaskočil ráno on, že stihnu jen svoje oddělení a po návratu samozřejmě můžu makat až do pozdního odpoledne. No a šéfovi se to najednou nelíbilo. Jakože to nebylo v kalendáři, že to nevěděl, jak si to dovolujeme, že si mám děti okamžitě preobjednat. Odmítla jsem s tím, že nebudu čekat na ošetření další půl roku. Začal řvát, že jako doktorce mi musejí vyjít vstříc, a že solidarita a nevím co. A já, že nevyjdou, a že nevidím problém, že si to zítra zorganizujeme. A on, že personál nás sleduje, a já že rozhodně nesleduje, on ze to nebylo v kalendáři, a já, že bylo (bylo), a on, že nám zarazí vzdělávání, a že kolegyně zítra nikam nepojede, a že nás všichni sleduju. No a já bouchla a řekla dost...
Mám půlku loňské dovolené, raději jsem si ji zítra chtěla vzít, ale v této situaci jsem na to nemohla pomýšlet. Děti ošetření potřebují. I tak je furt zanedbává chodím na pravidelné prohlídky daleko po termínu, na alergologii se objednávám až dceři docházejí foukatka, oční mě předloni málem zabila za roční pauzu u těžce krátkozraké dcery, u zubaře jsme byli v září po dvouleté pauze! A nemluvím o sobě a svých kontrolách.
Do toho obava, že mi neumožní další vzdělání, jak umožnil jiné, oblíbené kolegyni. Cítila jsem se přímo existenciálně ohrožena.