Re: Bouchla jsem pěstí do stolu a řekla: a dost!

Cimbur,

máš sto bodou za upřímnost (úplně se poznávám, když jsem sama byla v podobné situaci, tedy ne s tou dovolenou, ale měla jsem pocit, že jsem v právu, a z druhé strany byla velmi bouřlivá reakce, která mě přiměla zaváhat, ale přesto jsem dodnes přesvědčená, že jsem v právu byla) ale věř nám, opravdu jsi byla v právu Ty, a chování Tvého šéfa mi přijde nehorázné a že si zvykl, že může na Tobě dříví štípat (což asi v uplynulých letech často mohl) a teď ses najednou vzepřela.

Moc, moc prosím, neudělej něco, čím by ses zase dostala do pozice toho, kdo dává najevo strach a tudíž vysílá signál, že si s ním je možno opucovat boty.

Koneckonců jde o zdraví Tvých dětí, to je snad dost přesvědčivý argument.

Myslím, že většina lidí na Tvém místě by necítila ani z desetiny takové puzení jako Ty se omlouvat za něco, co by mělo být samozřejmostí. Neomlouvej se, v tomto případě by to bylo špatně, v právu jsi Ty.

A pokud jde o to existenciální ohrožení - myslím, že Tě nevyhoděj ani náhodou, pochybuji, že by doktoři stáli na místa tohoto typu frontu.