Studium VŠ po čtyřicítce - je to rozumné?

Už jsem to tady řešila cca před dvěma lety. Před čtyřicítkou jsem čistě z plezíru začala studovat dálkově bakalářský obor na VŠ. Pak jsem otěhotněla a v posledním semestru přerušila. Teď už by mi nejspíš nepovolili další přerušení, tak jsem se zapsala do posledního semestru. Jenže vůbec nevím, jestli má smysl se namáhat. Šli byste do toho? Podotýkám, že jde o cizí jazyk, který jsem za ty čtyři roky úspěšně pozapomněla. A musela bych kromě bakalářské diplomové práce a přečtení spousty dalších knih do literatury (nejspíš v originále) musela udělat pětihodinovou komplexní zkoušku z jazyka. Má cenu, aby si člověk ve středním věku takhle zpestřoval život???