Re: Studovat VŠ po čtyřicítce - je to rozumné?

Prakticky:

Manželka měla SŠ a pomaturitní studium. Před a začátkem manželství pracovala v bance. Pak byla velkou řadu let na MD a RD a s nemocnou dcerou. A pak se vrátila, napřed na kousíček úvazku k známé a úvazek si postupně zvyšovala. Pracovala v administrativě i trochu jako paní pro všechno v neziskovém školství. Pak odešla do státní školky jako "lepší" asistent pedagoga. (Využívají jejího soc.-ped. vzdělání pro různé nápravy a některé děti fakt vytáhla...)

Začala studovat, chtěla nějak dělat s dětma. Jenže pro MŠ potřebujete TV, hudebku (a výtvarku) a minimálně první dva obory jsou pro mojí paní naprosto mimo možnosti. Tak se nakonec přihlásila na VOŠ v oblasti sociální pedagogiky a soc. práce (+teologie), kde loni dodělala studium a letos má odevzdat práci a absolvovat. Má velký strach z angličtiny, kterou se nikdy rozumně nenaučila...

Na školce pracuje 6h denně z 6,5h úvazku a letos je z toho úplně hotová, protože pracuje s nějakými sportovními učitelkami, které každý den vodí děti na několika km pochod (manželka ma artrózu) a ne do zahrady, jako loni. Prší, neprší, led, sníh... Teď ještě lítá k tchánovi a tchýni, která si zlomila krček.

Máme sice děti 16 a 19, ale moc samostatné nejsou, kluk má dost psychické problémy ze NST SCIO, které mu nejdou (je ADHD a dysletik, maturitu má "bez handicapu", ale u SCIO není šance). Je ho třeba furt povzbuzovat a trochu honit, kvůli přihláškám atd...

Žena je z toho hotová...

Dokončením VOŠ a uznáním ji vznikla možnost asi za 50 kreditů dodělat i Bc., tak se přihlásila, ale krom jedné zkoušky na to zatím nesáhla.