Re: Jak se cítí lidé s vysokými příjmy?

"Z druhý strany si říkám, jestli není daleko komičtější jen tak ledabyle utrousit, jaké mám hodinky a co za ně utratím"

No, chápu, že to je trochu ožehavá otázka, zvlášť pokud to utrousíš vůči někomu, kdo je příjmově někde jinde než Ty (pokud by se dvě tetky bavily o tom, že se jedný podařilo ukořistit skvělý tričko ze sekáče za dvacku, tak by to asi žádný vášně nevzbudilo a přišlo by Ti to spíš fádlní než komický).

Ale zas na druhou stranu to tak nějak zcela samozřejmě předpokládá docela ošklivý uvažování jak ze strany toho bohatšího (chce se určitě vytahovat), tak toho chudšího (bude určitě závidět). Můj selskej rozum mi říká, že zmiňovat cenu je nevkusný skoro vždycky, kdy by to v tom druhým mohlo vzbudit dojem, že se vytahuju, ale proč by se kámoš nemoh pochlubit kámošovi, že si koupil hodinky, po kterejch vždycky toužil (tj. jejich užitnou hodnotou a ne primárně cenou), i když ten druhej na ně nemá a mít nebude, aniž by se ten bohatší vytahoval a ten chudší byl naštvanej?

Osobně si myslím, že na tomhle asi troskotá dost těch "majetkově nerovnejch" kamarádství, i tady to padá, že lidi nesou velmi úkorně, když jim kámoška vypráví o dovolený na Jamajce, zatímco oni si můžou dovolit maximálně Čechy, a vnímaj to tak, že se ta kámoška vytahuje a přestanou ji mít proto rádi.

Jistě že existujou i kámošky, co se opravdu vytahujou, ale pokud to není ten případ, tak proč by si nemohly navzájem povykládat jedna o Jamajce a druhá o vandru s dětma v Čechách, bez trpkosti a blbejch pocitů?