Re: Jsem v něčem dobrá!

Mirku, přenechávám historku k tvému využití. Ale zklamu tě, správné a obecně platné řešení podle mě není. Kdyby mi tehdy to druhé dítě nebylo sympatické, a otec by mě těmi kecy k smrti nes.al, tak si vůbec nevšimnu, že se něco přihodilo. Prostě žvanil o vlasech, no co, jeho oblíbené téma, protože sám měl kučeravé vlasy, na něž byl pyšný (takže vlastně mlel jako vždy hlavně o sobě, ne až tak o tom dítěti). Předpokládám, že otec byl možná jen jedna kapička do případného budoucího nesouladu mezi sestrami, které se mohly a nemusely vzájemně srovnávat. A nebo byl kapička, pro kterou se to druhé dítě rozhodlo, že bude v něčem lepší než sestra a oběma to prospělo, že každá se nějak profilovala. Dnes jsou obě dospělé, já je neznám, jen byly dalším bojištěm v mé tehdy pubertální revoltě proti všemu, co otec řekl.