Re: Venuše aneb proč bych (asi) nemohla být členkou bohémy ani disidentkou

Já jsem tu knížku nečetl, ale mamka prošla uměleckými školami a kruhy v době liberalizace koncem 60.let a prostě ta doba byla mezi bohémou sexuálně dost divoká a uvolněná. Došlo to k nám ze západu později, ale o to s větší intenzitou. Najednou byla otevřenost v mnohém, padly na rok dva meze a mnohé prasácké myšlenky se zřejmě uvolnili. Pak přijeli tanky, zakázali veřejné působení některých, ale ještě pár let to trvalo, ne to došlo až k těm zaměstnáním, vězením apod. A někteří se stáhli, posypali si hlavu a mohli třeba někde na okraji působit, jiní se zasekli a nepoddali se.

Táta byl komunista, architekt, výtvarník a takto (cca 3x rozvedený, se 6? dětmi) si podobně ochočil mamku, o 14 let mladší mladou výtvarnici. Podporoval Dubčeka, získal i nějakou funkci a za pár měsíců po příjezdu tanků skončil ve funkci, ve straně a vyhodili ho s těhotnou snoubenkou i z bytu. Pak jsem se narodil, bydlelo nás 5 v 1+1. Pak "obnovili a očistili" zakázané a zrušené umělecké svazy po 1969 a tím udělali závěrečnou čistku. Kdo neměl jejich razítko, nesměl pracovat ve výtvarné sféře. Táta už proti nim nijak nevystupoval, tak pak mu něco po cca 5 letech povolili. To jen pro ilustraci.

Jinak ty eskapády před nucenou svatbou měla máma na talíři řadu let, když se táta opil (často). To byl žárlivej a agresivní. Tak jsem si to mnohokrát vyslechl.