Re: Tykání vs. vykání - v rodině i mimo

Díky za postřehy, vidím, že to je různé. Takže jsem se rozhodla, že mu budu říkat jménem a vykat. Ptát se ho nebudu. Představeni jsme nebyli. Jak to vyřeší on, to nevím a jsem si zcela jistá, že rozhodně nepřejde na žoviální tykání. Když jsme byli s manželem už manželé, tak mi bylo divný říkat jeho mamce paní Nováková a tátovi pane Nováku. Oni se zeptali, jestli mi mohou tykat a mně to přišlo normální a dál jsem nic neřešila. Tak jsem prostě se musela zeptat, jak jim mám říkat. Překvapilo je to a sami nevěděli.
Dneska si říkám, že nejlepším řešením by bylo jim říkat babi a dědo a hned. Asi se to s dceřiným přítelem utřepe samo. Pochopitelně mi tykají i jeho vrstevníci, ale tam nás pojí mnohem víc než občasná návštěva. On, resp. my, jsme dost rozdílní na to, abychom mohli spolu sdílet nějaké zájmy, kde bychom se mohli sblížit. Navíc zpočátku mě poněkud dráždil jeho takový upjatý postoj a projevy. To se mi nelíbí, vidím v tom nějakou kulišárnu. Ale v poslední době je jeho projev nenucený, změnil se, je asi jistější - ačkoli se pochopitelně vždy neshodneme, je mi to sympatické a necítím z jeho strany žádné napětí. Dcera mi nabídla, že od jeho babičky přinese nějaké fotky - nějakou dobu totiž jeho otec coby dítě bydlel ve stejném vchodě jako my a jeho babička si mne pamatuje. Tak třeba když uvidím fotky z té doby, tak si je třeba vybavím. Ale jeho otec je mladší než já, takže se obávám, že jeho si pamatovat nebudu.