Re: Kritéria přijetí na osmileté gymnázium

Můj synáček dokáže rozumně pracovat jedině pod tlakem, stresem a drilem - takže v situaci, kdy by měl zadaný úkol s tím, že za 10 minut se odevzdává, bude se to známkovat a musel by sedět v lavici a třídou by procházel/a vyučující s "výrazem vězeňského dozorce" a ostřížím okem by pozoroval/a, zda robátka nedělají něco jiného než mají či neopisují atd., tak v takových podmínkách se syn dokáže soustředit, slušně pracovat a vyhrabat z mozku i informace, o kterých ani neví, že je tam má a pak by ty výsledky mohly být jiné...ovšem v situaci, kdy dostanou zadanou práci, nejlépe ve dvojicích či ve skupinkách atd., mohou si ji vypracovat třeba visíce na lustru nebo kdekoliv jinde ve třídě i mimo třídu, ví, že to nikdo známkovat nebude, ba ani většinou kontrolovat ne a nebo kontrolovat stylem, že pak výsledky vykřiknou ti poctiví, kteří opravdu po dobu určenou k práci pracovali a zda ostatní něco dělali či nedělali nikdo nezkoumá, ba ani si to nemusejí ti, co nic nedělali, dodělat doma, tak v takovémto prostředí je absolutně mimo, místo mozku má z Lega kostku a se svými kámoši, kteří se chovají stejným stylem, tento čas využijí k tlachání o blbostech typu Yoo-tube, Lego, hry na mobilu či PC, ti drzejší z jeho kámošů dokáží i ten mobil se sluchátky propašovat pod kapucí a místo práce poslouchají hudbu a se svými kamarády se pak i o sluchátko podělí (jak "dojemné"...). Pak má drahoušek něco umět, když vůůůbec třeba netuší, že danou látku brali, že... On prostě absolutně není zralý na nějakou zodpovědnost a volnost, která jim je poskytována v maximální možné míře a nechápe, že se neučí ani pro rodiče ani pro učitele, ale pro sebe, takže ač sice styl výuky v jeho třídě může některým dětem vyhovovat a být pro ně přínosem, tak pro něj absolutně ne, on potřebuje bič, organizovanost a přísnost, pak by fungoval...Co se týká té pozornosti, jo, to perlí od malička... byť jsem ho nikdy k žádným odborníkům nevláčela ani to nehodlám činit nikdy v budoucnu, tak v normě to určitě není, jako malé dítě byl naprosto šílený, zdivočelý, stav být v klidu neznal a moc nezná doposud, byť někdy klame svým andělským kukučem a milou povahou...ale což, je věrnou kopií tchána, takže spíš než zkoumání nějaké hyperaktivity či poruchy pozornosti to beru jako dědičnou vlastnost, kterou prostě podědil po předcích přes koleno...