Re: Typická oběť

No, já mám svůj osobní příběh z roku 1991, když mi bylo 14.
Z dnešního pohledu a způsobu řešení šikany je až neuvěřitelný.
Asi se mi to už popisovat nechce. Ale u nás ve škole narazila šikana, tedy spíše sexuální obtěžování, od skupiny chlapců na to, že neuměli vybrat dobře oběť číslo x.
Já sice moc nemluvila, stranila se kolektivu, ale musel bys mě zabít, abys mi mohl udělat nějakou nespravedlnost.
Nejzajímavější mi na tom přišla a pořád přijde- sekundární šikana od předchozích obětí- ve stylu- bonzák, my vydržely mnohem víc a horší věci a žádná jsme to nehlásily. A celková atmosféra- chudáci kluci:)
I učitel ještě za dva roky řval na mě, že se hihňám s klukem a před dvěma lety mi to ještě tak vadilo, že jsem do školy přivedla policii.
Ale já mám velkou devizu v tom, že jsem okolím nezlomitelná, protože od něho nic moc pozitivního stejně nečekám.
Což je ovšem na druhou stranu docela smutné, když tak nad tím přemýšlím:)