Re: bosé boty po padesátce

Ahoj,
je to 10 měsíců, co v nich chodím. Není mi tedy padesát, ale dost už mi taky je
Začala jsem ze zoufalství, kvůli velkým bolestem patní ostruhy, která mi doslova ničila život, protože některé dny jsem byla jako Malá mořská víla. Před dvěma roky jsem občas musela i vzít berle, to bylo zoufalství.

Přejít na ně nebyl žádný problém, první šlápnutí bylo jako návrat domů. Nicméně je nutné zcela změnit stereotyp chůze, zpomalit a dávat si pozor. Je to taková vědomá psychoterapie chůzí. Musíš chtít cítit na co šlapeš, ne se toho bát. Dnes v nich chodím 90% času, občas prostřídám kozačkami, ale vždycky se doslova třesu, abych do nich mohla zpátky. Stalo se mi v září v lese, že jsem radši šla bosa, když mi v holínkách začaly dřít nohy a najednou to šlo... v borovém lese !!!

Bacha je to návykové a přejít na BF tě bude na všechny příležitosti stát 20 papouchů. Cesta zpět není.

Jo a patní ostruha....nevím o ní a vracím se k běhu (samozřejmě v BF). V BF si nikdy nezvrtnu nohu, na což velmi trpím v běžné obuvi.
No a v neposlední řadě....nikdy mi tolik lidí nekoukalo na nohy.