Diskuze : Záliby : Oblečení a obuv

já jsem začala s bosobotama cca v pětačtyřiceti, protože mě bolela kyčel a od té doby je nosím. Nevím, jak si představuješ "začínat pomalu" - nejhorší jsou ty přechody mezi boso a normálníma botama. Musíš zpočátku myslet na to, že je třeba chodit jinak a smířit se s tím, že budeš dělat menší kroky a budeš tudíž pomalejší, než jsi byla dosud.

Bohužel se často pohybuju v situacích, kde bosoboty mít nemůžu a tuhle jsem si v normálních botách hnusně podvrtla kotník... V bosobotách chodím i po horách, v terénu a podobně. ALe mám samozřejmě různé - balerinky, hadrové tkaničkové k sukním, kožené kotníkové na podzim a do deště, tenisky do hor, mokasíny a vietnamky. V Česku nevím, jak bych řešila zimu, protože v těch kotníkových je mi teda zima na nohy - vím, že dělají i zimní, ale jsou drahé.

Kamarádka, co mě jako první básnila o barefootech začínala po 50, jí to pravděpodobně vyřešilo i několik zdravotních problémů.
Já začínala před 2 lety a rozhodně mě nic z barefootů nebolelo, naopak jsem se zbavila bolestí z bot při delších vzdálenostech (např. celý den v Zoo po asfaltu). Snad jedinou nevýhodu barefootů je, že nejsem schopna chodit v jiných botách.
Moje děti také nosí barefoot, ale mají i klasickou obuv - superfity do hnusného počasí, ale sama dcera (4 roky) říká, ty boty jsou moc krásné (superfity), ale blbě se v nich chodí.

Ahoj,
je to 10 měsíců, co v nich chodím. Není mi tedy padesát, ale dost už mi taky je
Začala jsem ze zoufalství, kvůli velkým bolestem patní ostruhy, která mi doslova ničila život, protože některé dny jsem byla jako Malá mořská víla. Před dvěma roky jsem občas musela i vzít berle, to bylo zoufalství.

Přejít na ně nebyl žádný problém, první šlápnutí bylo jako návrat domů. Nicméně je nutné zcela změnit stereotyp chůze, zpomalit a dávat si pozor. Je to taková vědomá psychoterapie chůzí. Musíš chtít cítit na co šlapeš, ne se toho bát. Dnes v nich chodím 90% času, občas prostřídám kozačkami, ale vždycky se doslova třesu, abych do nich mohla zpátky. Stalo se mi v září v lese, že jsem radši šla bosa, když mi v holínkách začaly dřít nohy a najednou to šlo... v borovém lese !!!

Bacha je to návykové a přejít na BF tě bude na všechny příležitosti stát 20 papouchů. Cesta zpět není.

Jo a patní ostruha....nevím o ní a vracím se k běhu (samozřejmě v BF). V BF si nikdy nezvrtnu nohu, na což velmi trpím v běžné obuvi.
No a v neposlední řadě....nikdy mi tolik lidí nekoukalo na nohy.

Myslím, že to pro tebe nebude, kór kvůli té jizvě.
Chodili jsme s dcerou kvůli mírné vadě chůze do neurocentra a pan doktor říkal, že skoro nejvhodnější boty jsou takové ty kecky s ohebnou podrážkou a bez tuhé paty. Tak se nám to osvědčilo.

Ano, mám velký problém sehnat normální boty, které mě někde netísní. Navíc potřebuji úplně placaté boty, sebemenší podpatek nebo klínek je problém kvůli velké jizvě, kterou mám na plosce (a ano, vím, že ji v bosých botách ucítím také).

Navíc jsem ze svého okolí slyšela několik velmi dobrých zkušeností, tak zjišťuji i jinde, protože mě zajímají i zkušenosti od lidí mé věkové skupiny.

A taky mě to prostě zaujalo.