Tato společnost uznává základní zodpovědnost rodičů za dítě. Součástí tedy musí být i pravomoc rodičů rozhodovat o tom, kdo a za jakých podmínek bude jejich dítě vzdělávat.
Jsou dnešní děti jiné než děti v předcházejících generacích, nebo než jsme byli my před dvaceti či padesáti roky? V čem se liší? A jsou lepší nebo horší než my?
Když začne malé dítě plakat, je to pohotovost pro celou rodinu. Jestliže nepřestává, přenáší se podráždění i na dospělé. Naopak, když si pěkně hraje, směje se, bývají spokojeni i dospělí. Jaké bychom dětem měli vytvářet podmínky ke spokojenému životu?
Když nás dítě překvapí nějakou neobvyklou schopností nebo mimořádným skutkem (ve smyslu pozitivním i negativním), ptáme se, „kde se to v něm vzalo“.
Někdy bereme povinnou docházku do školy tak samozřejmě, že si ani neklademe otázku, proč vlastně dítě do školy chodí a proč se vzdělává.
Mobilní telefony jsou dnes samozřejmou součástí života nejen dospělých, ale i dětí. Jak se stavět k prosbám potomků, kteří touží po této vymoženosti, kterou již vlastní tolik jejich vrstevníků?
Škola má jedinci poskytnout vzdělání použitelné v životě. Je pravda, že naše škola rozvíjí některé znalosti, vědomosti i dovednosti velmi dobře, naproti tomu vůči jiným se chová stále dost macešsky. Co s tím můžeme udělat?
Kdyby se dítě nemuselo učit ve škole psát, asi by se o leváctví zajímalo jen velmi málo rodičů.
Pěkné vysvědčení je radost pro dítě i pro rodiče. Vysvědčení horší bývá však pro dítě velice stresující - někdy natolik, že sáhne k tak krajnímu "řešení", jakým je pokus o sebevraždu.
Ukončené středoškolské a vysokoškolské vzdělání potomka představuje pro některé rodiče takovou hodnotu, že jsou schopni kvůli maturitě nebo diplomu téměř zkazit svému dítěti mládí. Jak se na tento problém dívá psycholog?
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.