Diskuze : Hlavní : Babičky a dědové

kokes,
syn je malej. Zvládnout tu situaci by se měl naučit odpozorováním od Tebe, sle nemůže, když to sama nedáváš. Tak se v tom leda plácá, v tomto věku marně.

Kokes - nemůžeš to přece nechat alibisticky na klukovi - já taky nesnesu, aby moje děti byly drzé na prarodiče. ale na druhou stranu jsem to já, kdo jasně řekne ne, tohle nebude dělat a dětem - běžte a dělejte si to a to /třeba to, co chtějí/.

Senedro - tak je jasný, že líp se udržuje pozice ve svý domácnosti. U nás to bylo třeba - hele, já vám posekám trávu - my teda nechtěli, manžel vůbec, ale máma řekla - nechte ho, on chce být užitečný. Tak říkám - no tak jo, když teda chceš.
Přišli jsme z práce a my máme pozemek dvoustupňový - prostě je tam terénní vlna, kterou tam máme a chceme a je udělaná tak svažitá, aby to v pohodě vzala sekačka a my měli dostatečnou rovnou plochu. No a my přišli a ta vlna byla pryč, byla zrytá a prej - tady bude hezká skalka, tak zítra sem donesu kameny a bude to. Manžel prásnul dveřma, že jsem se bála, že vylítnou z pantů a já po dobrým - hele, jasně jsem řekla, že ne, teď jsi nám místo ulehčení přidělal práci. A on - no, takže stejně vám nezbyde nic jinýho, než to osázet. manžel šel a uválel to a nasel trávu. Já už jsem naučená s ním neprobírat nic spornýho - a u něj doma vůbec ne, jak něco začne, odcházíme, jak začne u nás doma, vyslechnu, řeknu díky za názor a odmítám se o tom dál bavit - jestli se mu to nelíbí, může odejít.

No, tak syn, i když se vymezí slušně, dočká se ignorace a jen dalších povelů. Pak tedy už najede na drzou notu. Z čehož nejsem odvázaná ani já. Je to prostě stejný, u něj i u mě s bráchou. 1-2-3x slušně a nestačí to.

Já vím. Já se snažím najet na tu notu, že ji vyslechnu, někdy odkejvu, někdy slušně řeknu ne, díky, udělám to jinak. Podruhé, potřetí. Jenže ona začne se stejnou věcí i po 4x. Vidíme se minimálně..už jen pro tyhle důvody.

A teď mi poraď, jak se mám zachovat, když je syn u ní, jdu ho vyzvednout a jsme tedy u ní doma. A ona dělá to samý, diriguje ho ve všem. On pak kouká na mě a čeká záchranu. Ona může "všechno", protože je u sebe doma. A co nějaký ten respekt, i když jde o 9l dítě?