Diskuze : Hlavní : Miluji ženatého muže

Danulu, já ale ten citát chápu jinak. To, že láska bolí, já vnímám tak, že mi ten vztah opravdu přináší jen trápení, je tam něco tak zásadně špatně, že není možné najít řešení, které by mi nebo někomu dalšímu neublížilo. To, že mám chlapa daleko, je sice nanic, ale vím, že se potkáme a bude nám fajn. To je podle mě trochu něco jiného.
Ale promiň, psala jsem to jako vzkaz pro Kivíka, ne jako zadání rozboru. Ona ať si z toho vezme, co chce.

On tě hlavně podvedl. Neřekl ti, že je ženatý, to je dost podstatná věc.
Vyřešila jsi to dobře, je vidět, že máš rozum a formát a nejsi bezmocná hlupinka, co slupne úplně všechno.
Přečkej nejhorší nějak někde, s kamarády, doma v posteli, prostě jakkoliv, každý den to bude o něco lepší.
Nepochybuj o tom, že to, co to má být, je teprve před tebou. Čeká tě něco mnohem lepšího, než lhaní, klišé, "rozervanost" a dělat někomu dvojku nebo trojku nebo vůbec šaška.
Až přijde ten chlap, co je tvůj, tak to poznáš, nejde to přehlédnout, nebude v tom žádné "ale" a bude to boží. Neboj.

Nojo, kdyby mi to řekl rovnou, vůbec nikdy bych si s ním nezačala, to já se chci vdát, takže chodit se ženatým je pro mě mimo mísu. Že je v tom věku svobodný mi divné nepřišlo, to je většina kluků, co znám. A že je úplně singl, na to měl důvěryhodnou výmluvu. Nenapadlo mě to... A já vím, že vztah s člověkem, pro kterého není závazná ani svatba ani děti, bych mít nemohla, potřebuju jistoty.

Strach ve dvaceti ze se uz nikoho nenajdu jsem ale fakt nemela. Na druhou stranu to byla skola do zivota

Kivik mne se to stalo neco podobneho, ve dvaceti,kdyz jsem to zjistila tak jsem se hned rozesla,byla jsem zamilovana hroozne, trpela jsem tak mesic apak jsem byla jen nas...