Diskuze : Zdraví : Mozková mrtvice

Mapat, jak dlouho je po mrtvici?

Jestli má rodina pocit, že je šance na zlepšení, tak zaplatit fyzioterapeuta specializujícího se na neurologické problémy, nejlépe někoho pracujícího v Bobath konceptu a nechat ho docházet domů. Pokud to není finančně možné, není od věci , aby se rodina nechala proškolit, jak s maminkou manipulovat. Zase doporučuju někoho s Bobathem, protože je to šetrné k pacientovi a velmi usnadňující pro pečovatele. Bohužel správná manipulace s nemocnými je u nás dost málo k vidění i ve zdravotnických zařízeních.:(

Ideálně zařídit pobyt v nějakém specializovaném centru, kde by ta žena dostala intenzivní komplexní terapii, a za mě zase nejlépe s Bobath konceptem (což bude v Čechách asi problém).

Jinak doporučuju být otravný a usilovat alespoň o místo na reha oddělení v nemocnici (kterékoli).

Vše se samozřejmě odvíjí od motivace pacienta a rozsah jeho postižení.

Mapat, napíšu svou zkušenost z jiného úhlu pohledu.
Stalo se nám něco podobného, už jsem to tu psala několikrát - mamce při krvácení do mozku bylo 51, dva měsíce vůbec nereagovala, byla v bezvědomí.

Po dohodě s rodinou jsme jí tenkrát sehnala homeopatika "na míru", do druhého dne se probrala, mluvila, seděla, podle doktorů zázrak. Pak tedy následovaly operace (to byl první průšvih), shunt, pak pád na zem (v nemocnici) a tím další obrovské poškození mozku...ten byl tedy zásadní a poté se stav zvrátil k horšímu, navždycky.

Mamka byla po tom všem na LDN, ale její stav se nijak nelepšil, mysleli jsme, že potřebuje hlavně rehabilitaci a lékařskou péči, aby se dala dohromady, ale bylo to stále horší, zřejmě se "rozhodla", že tam zemře.
Pak si jí táta vzal domů, kde se její stav zlepšil hrozně moc, pečoval o ni spoustu let spolu s mobilní rehabilitací a mobilní ošetřovatelkou. Něco platil, něco zaplatily příspěvkové organizace. U nás zafungovala zpočátku i diakonie a paní, která k nám na několik hodin denně zdarma docházela - prostě dobrovolná pečovatelka.

Já bych zkusila, pokud jste tomu přístupní, i tu homeopatii, může dostat člověka do nejlepšího stavu, kam se ještě dá....u nás to bylo neuvěřitelné, do té doby, dokud se to fyzicky dál nepoškodilo - operací, pádem (chyběla jí po operaci spánková kost, takže ta destrukce po pádu byla obrovská). Myslím, že tam poprvé jsem viděla "osud"...ať se dělalo, co mohlo a výsledky byly, nějakým řízením "osudu" se stav vždy zvrátil k horšímu.

Ale hlavně myslím takový člověk by potřeboval být mezi svými, doma, pokud to jde.
Jenže každý na to nemá, je to velká statečnost a určitá oběť...
Mně teda na tom celém nejvíc vadilo, že nakonec mamka nemluvila, nedávala najevo emoce a tak, o nic nežádala...ta destrukce těla byla až druhotná.

U nás pro podobně postižené občany funguje "Dům sociální péče". Zároveň funguje jako domov důchodců, přednostně ale přibírá lidi po mrtvicích, amputacích apod.
Než se však uvolní místo, musí si rodina poradit sama. To znamená většinou v zaměstnání neplacené volno nebo po domluvě změna pracovní doby tak, aby s nemocným pořád doma někdo byl. Lékař pacienta navštěvuje v rámci návštěvní služby, po domluvě lze zaplatit terénní sociální službu - cvičení, pomoc při hygieně. A čekat, až se uvolní místo.

Oni s ní na LDN rehabilitují, ale už je tam druhý měsíc a už ji zkrátka "pakují" pryč. Já to samozřejmě chápu, že tam nemůže být do nekonečna, je to nemocniční zařízení. Aby ji rodina přivážela na RHB, to není řešení, protože někdo s ní stejně musí být i doma.

řešili jsme s babkou po operaci. zaplatili jsme někoho zvenčí, kdo tam docházel