Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

Nechce. Jinak u nás doma je to tak, že já nastuduje teorii, manžel se zeptá těch, co to už dělali, pak se sedneme, každý si řekneme to svoje a na ty zkušenosti jiných se přidá ta odborná teorie. Probereme postup a pak se jede.
Jinak manžel dělá ty hrubší věci a já tomu dám duši - doplňujeme se. Mladší syn je zatím na tu duši a starší syn teď pracuje s manželem.
Dcera je taktéž spíš na ty technický věci, to ona zvládá a baví jí to - její přítel je nanic /v tomto ohledu/, je ničemný a ještě lempl - je tak naučený, důležitý je, aby to bylo, jak to je, důležitý není. Když jsme s manželem viděli, jak vymaloval, tak o manžela se pokoušely mrákoty. On nemá smysl pro detail - dceřin přítel. Já bych ho donutila to předělat, dcera pro klid nechce, ale její věci, denně se kouká na tu výmalbu a "užívá" si to.

Arsi,

Chapu spravne, ze bys do baráku uz podruhy nesla?

Tut strašně moc díky za to co si te´d napsala, mám uplně stejné pocity.Momentálně barák proklínám,brečím vzteky.Akorát že prodat to nemůžu.Ach jo jedno debilní životní rozhodnutí.

A to bylo také naše poslední malování...

Alraune, znám dost chlapů, kteří neumějí právě zapojit ani ten lustr, vyměnit vypínač... a jinak jasně, že život na RD nemusí být základ, ale když je dítě vnímavé a má tátu či dědu, který to umí, tak toho spoustu odkouká ... a nebo když ho to baví, tak se to naučí tak, že se poptá - manžel v osmnácti třeba podřezával stěnu u sebe v pokojíčku kvůli vlhkosti... jeho otčím neudělá doma nic, tak jednal on... zkrátka když se chce a člověk nemá úplně levé ruce, tak to jde.