Diskuze : Peníze a bydlení : Nadšenci starých domů a chalup

jentak, každý má jiné preference, podle své nátury a stylu bydlení. jsem z menšího města, a bylo to fajn, vyrostla jsem v městském domě - řadovce, mělo to své výhody, ale i nevýhody. pak pár let v domku na kraji města, skoro jako vesnice, ale po čase nás obestavěli paneláky. pak pár let v Praze v panelu, a už nikdy více, připadala jsem si tam doslova jak Otík z Vesničko má ... a to se nám to spolubydlící venkovan snažil zpříjemnit - jakože převážel kohouta a kuřátka a potřeboval je v tom paneláku na týden ubytovat, takže nám kohout kokrhal na balkoně, kvasilo mu tam víno, a občas vybouchlo
no a skončili jsme ve vesnickém starém domku, máme to do nejbližšího města, kam stejně dojíždíme do školy/práce/zuš apod, pár km a pohodlně se to dá i busem. má to výhody - děti si tu jezdí na kole bez toho, že bych musela hlídkovat u nich, chodí si tu za kamarády už celkem brzy, prvňáci chodí se starší sestrou do obchodu a nemusím se bát, protože nás tu všichni znají, běžně se setkají s hospodářskou zvířenou a další zvěří, dají se tu vidět srnky, občas i liška nebo zajíčci apod. chodí si kousek za dům na špendlíky, třešně ...
a ano, budeme rekonstruovat ještě dost let, ale na druhou stranu můžeme dům upravovat podle momentálních potřeb, můžeme vrtat klidně o půlnoci, běžně peru v noci a nikdo mi nechodí nadávat, že ho budím; když je jedno dítě nemocné a já sama doma, nemusí to ty zdravé odnášet tím, že musí být zavření doma, ale ten zdravý může na zahradu ...
a nevýhody - dojíždění do města, kde jsou veškeré kroužky a střední školy, obchod je tu vesnický mini, takže nákupy buď itesco, nebo autem ve městě, na domě je pořád co dělat, i kdybychom ho měli komplet zrekonstruovaný ...

momentálně jsme dali přednost potřebám dětí, před pohodlím v panelu. nevylučujeme, že až děti vyrostou, že dům prodáme, nebo přenecháme dětem, když budou chtít, a půjdeme do bytu. a třeba taky ne.

Whitep, tak přesně takhle jsem to myslela taky, že manžel si udělá všechno sám, ovšem táta mu neporadí, protože svého "nezná" a otčím je nešikovný na manuální práci, takže manžel musí fungovat sám případně odbornou nechá na odbornících a nebo využije služeb kamaráda zedníka, který poradí tak nějak přirozeně sám bez ptaní. Jezdí k nám na grilování a my k nim, takže když ví, poradí...

U nás to bylo tak, že zpočátku manžel razil názor, že on umí vydělat peníze a řemeslníci umějí své řemeslo a tak jim za to zaplatí. když ale viděl, jakých často tristních výkonů se dočkal a co to stálo, začal si pomalu některé věci dělat sám. někteří řemeslníci byli ok, ale i tak jim manžel pomáhla (třeba zdeníkovi a pod). Tím okouknul některé věci. dneska ze dřeva udělá skoro cokoli. ano, nemáme stroje, takže např materál kupuje již opracovaný. Postavil garáž, tělocvičnu, saunu - to s pomocí některých osvědčených řemeslníků. Vymaluje, přivrtá, opraví odpady, utěsní střechu, natře, sestaví nábytek, položí plovoučku, stavěl box pro psa, hradbu...
prostě život toho mého městského rozmazleného chlapečka naučil. A spoustu věcí děláme spolu. Mám raději práci s krumpáčem a lopatou než například žehlení...

My sice máme dům, ale ne na vsi a ani bych tam bydlet nechtěla - nejsem zvyklá.

Neumím si představit kompromis - je to panelák vs. rodinný dům, pak ještě možná nájemní bytový dům - takový ten bez výtahu, 3 patra a v ideálním případě kousek zahrady vlastní a společný dvorek.