Diskuze : Dle regionu : Turnovsko

Připojuji se k Zuzce ikdyž já neměla čas o porodu přemýšlet :o)). Určitě se ptej na všechno co tě zajímá, třeba i na blbosti - jsou na to zvyklí - jen aby si byla klidná a nenervovala se. Rozhodně by to nepřidalo ani tobě ani mimču. Jo a taky se připrav na neochucenou stravu - no prostě nemocniční. Víš co to bude? Nebo si to nechtěla vědět?

Zdravím na Turnovsku,
příjemně mě potěšily vaše příspěvky na Turnovskou porodnici, za dva týdny se tam chystám porodit mé první mimi a samozřejmě, že obavy a strach mě občas sužují, tak je fajn si přečíst něco pozitivního.
Po porodu se k vám snad připojím do diskuse o malých....
Je mi 23 a jsem z Přepeř.
Mějte se krásně, zatím......

Je to s podivem, ale dnes je Martince přesně 10 měsíců a nemá ještě žádný zoubek. Nicméně mám pocit, že se spodní jedničky vyklubou co nevidět, má tamvidět už bílé čárky pod kůžičkou. Vzpomínám, když začala dost slintat byly jí 3 měsíce a myslela jsem si, že jí začínají růst zoubky. Ha, ha.
Druhé mimčo bychom určitě chtěli, protože já jsem skoro jedináček, mám bratra s velkým věkovým odstupem, a vím, že mi sourozenec vrstevník moc chyběl. Pokud by to šlo, tak bychom je chtěli s rozpětím
2 let.
Co už An všechno umí?

S těma nocema je někdy opak pravdou. Martince teď rostou, konečně zoubky, a tak někdy, když se probudí nechce spát a chce si hrát. A vůbec jí nevádí, že jsou třeba 3 hod. v noci. S tím bolením bříška se do tebe dovedu vžít, Martinku trápily koliky do 3,5 měsíců a někdy proplakala i 5 hodin v kuse. Byla to hrůza , ale odešlo to jako když utne.

Mě taky rodil primář. Docela komicky to začalo. Oslavovali jsme svátek neteře a vraceli se kolem půlnoci domů. Šla jsem se osprchovat a najednou ze mě začalo téct něco růžového. Nevěděla jsem co dělat. S manželem jsme se tomu docela smáli a šli spát. Jenže mi to nedalo a začala jsem se víc sledovat. Během hodiny jsem začala pociťovat pravidelné mírné bolesti v podbříšku. Vzbudila jsem manžela, který byl trochu "znaven" z oslavy a že si vezmu auto a dojedu do nemocnice, tam se na mě podívají, řeknou, že jsem histerka a že mám ještě 3 týdny čas a pojedu domů. Nedalo mu to a jel se mnou. Zrovna měl službu primář a oznámil nám, že rodíme. Pak mě chodila kontrolovat sestra a podle bolestí mě ujišťovala, že rodit budu až tak kolem poledního, protože bolesti nic moc. Když ale v 6:30 přišel primář, že se na mě jen podívá, měla jsem zrovna stahy a začala rodit. Nikdo nečekal, že to bude tak rychlé. Jen jsem párkrát zatlačila a malá byla venku. Takový porod bych přála všem. Monika