Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

hbf - tato fóbie mě nijak neohrožuje ani neomezuje, tudíž nebudu žít mezi pavouky, nebudu je chovat ani nic podobnýho. Takže opravdu nebudu podstupovat ten stres, kdy si budu nechat dávat na ruku pavouka od odborníka - to bych chcípla a zcela jistě by mě ten pavouk z obavy o svůj život kousl - no to už by vůbec byl konec.

Já prolezla 1km skalním tunelem, neměla jsem teda moc na vybranou, z klaustrofobie mě to nevyléčilo a pro příště si dám sakra pozor, abych se do podobné situace nedostala znova

Ruth - a proč nebereš v úvahu, že ona to něco prostě vidí. Řekni mi, proč já, dospělá, vidím mezi dveřmi cizího muže - a to až v novém domě, ve starém bytě nic.

Monty, máš pochopení pro jednu nenormálnost, a pro jinou ne.

Pro mě to zase je opačně:

Na některých wc se bojím zavírat i jako dospělá. Ano, není to normální, je to vada psychiky, nějaká mírná klaustrofobie, ale popravdě řečeno mě to v životě nijak neomezuje. Neřeším, neléčím se. Na taková WC nechodím, nebo se na nich aspoň nezavírám, když to jinak nejde.

Ale aby dospívající chlapec nedokázal sám vstávat do školy, to mi připadá nenormální omezujícím způsobem (pro něj i pro tebe). Jo, řekneš, že radši budeš budit, než poslouchat ráno hodinu budík co deset minut a zažívat jiné nepříjemnosti provázející několikaměsíční přerod z nesamostatného mladíka na samostatného (ve věci vstávání), ale obdobně se to dá říci i o tom WC.

Je snazší to dítěti nějak ulehčit, než ho a sebe půl roku dusit tréninkem. V obou případech.

Není důležité, která obava nebo neschopnost nám připadá opodstatněná, rozhodující je, že ta obava nebo neschopnost prostě JE pro toho, kdo ji prožívá. A je pro něj nepřekonatelná, případně za příliš velkou cenu.

Řeknu ti, Liško, proč se bubáci na švp ani jinde nevyskytují. Žádná záhada.
Děvče ví, že prarodiče na to neslyší, učitelé a vychovatelé taky ne a před nima by se styděla. pravděpodobně.
Ty ji vyhovíš. A dokdy to tak plánujete, vždyť ji musíš naučit samostatnosti.