Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

Hbf - ani mě nehne svůj strach z létání vyřešit skokem padákem - nejsem blázen. Navíc proč bych to měla řešit? Když na mne doma "zaútočí" pavouk, tak je nezačnu chovat, ale prostě se v domě po dobu, kdy mě to děsí, nikdy nezhasíná. Nijak nepomůže argument, že ten pavouk mě nesežere.
Není nutný překonávat všechno, někdy se to dá obejít.

Vím, že nejlépe se vychovávají cizí děti ...

Nicméně pokud dítěti řeknu, ať si vezme "zbraň", tak de facto potvrzuji, že existuje důvod se bát.

Mně se spíš jeví říct něco ve smyslu: Ničeho se neboj, zajdi si na záchod a pak se tu stav pro pusu na dobrou noc.

Jinak můj strach z létání naši "vyřešili" tak, že mi zařídili skok na padáku. Milovník letecké dopravy ze mě už sice nikdy nebude, ale ten pocit, že člověk překonal něco mnohem exponovanějšího, než si vůbec připouštěl, ten je k nezaplacení.

Jako malého mě dvakrát pokousal pes ... tak se čas od času hecnu a jdu venčit útulkové psy.

Stejně tak byste nevěřila, kolik horolezců začínalo tak, že šli překonat strach z výšek...

Monty - sorry, ale to si jako myslíš, že to už těch x let vůbec neřešíme?

jentajk - tvrdí, že tam vidí zombie bubáky, v předsíni zase přebíhá malý černý bubák, v ložnici žije starý pán-bubák (toho jsem viděla několikrát i já). Ve školách v přírodě, na táboře či u prarodičů bubáky nevídá, jen doma.

Dcera není na výchovu vůbec snadná - nedá se jí dát nic rozkazem, nejsou na ni žádné páky. Její ADHD bratr je proti ní naprosté zlatíčko a výchovný relax.

Ale taky není správná cesta pro některé děti je do toho života vhodit bez postupných krůčků.